Pověst o Mordýřské studánce

Psal se rok 1558, když Johan Schürer z Waldheimu založil v malebné oblasti Huti první sklářskou huť. Lesy kolem Huti poskytovaly dostatek dřeva pro tavbu skla a čisté prameny přinášely vše, co bylo potřeba k výrobě jemného, průzračného skla, které se rychle stalo vyhlášeným po celém okolí. O několik let později vznikla další sklárna, nedaleko nad Stanovskem, při cestě k osadě Berany. Tato sklárna se stala domovem příběhu lásky, zrady a ztracených nadějí, který se vypráví po staletí jako pověst o Mordýřské studánce.

Ve druhé polovině 17. století se o huť staral Schubert, správce sklárny a důvěrník Schürerovy rodiny. Schubert byl muž přísný, ale spravedlivý. Byl znám svou zodpovědností a péčí, kterou věnoval sklárně a jejím dělníkům. Byl také hrdým otcem své jediné dcery, Katky, které se dostávalo na tehdejší dobu výjimečného vzdělání. Uměla číst, psát a byla nadaná nejen rozumem, ale i veselou a přívětivou povahou. Katka pracovala ve sklárně jako písařka, což ji přiblížilo k dění v huti i k lidem, kteří zde pracovali.

I když Katka nebyla klasickou krasavicí, její šarm a osobnost přitahovaly mnoho mladých mužů z okolí. Její vřelý úsměv a bystrý rozum jí získaly mnoho obdivovatelů, ale ona se o žádného z nich nezajímala. Žila si bezstarostně a její dny byly naplněny prací v huti, procházkami po okolních lesích a večery strávenými nad knihami, které jí přinášely útěchu a radost. Katka byla šťastná, a přestože se kolem ní točili mladíci, nezdálo se, že by měla v úmyslu změnit svůj svobodný a radostný život.

To vše se změnilo jednoho jarního dne, kdy se v Huti objevil mladý muž jménem Jindřich, syn zámožného Vanderera ze Mšena. Přijel do sklárny s penězi na výplaty pro dělníky. Byl to slušný, hezký mladík s jasným pohledem a jistotou, která mu dodávala přirozené charisma. Když poprvé pohlédl na Katku, mezi nimi okamžitě přeskočila jiskra. Katka, která dosud odolávala náklonnosti mnoha mládenců, se do Jindřicha zamilovala na první pohled. Jindřich jí její city opětoval, a tak mezi nimi vzplanula silná a ryzí láska.

Katka netrpělivě čekala každý měsíc na den, kdy měl Jindřich přijet s výplatami. Sedávala u okna, nervózně vyhlížela jeho příjezd a každý den, kdy měl dorazit, pro ni znamenal novou naději a radost. Když ho konečně zahlédla přijíždět cestou od Mšena, rozbušilo se jí srdce a běžela mu naproti. Jindřich zůstal často přes noc v Huti na přání správce Schuberta. To byly pro Katku nezapomenutelné večery, kdy se dlouho do noci povídalo, pilo a veselilo.

Nedaleko sklárny, ve starém, chudém domku, žila stará žena se svým synem Tomšem. Tomeš, prostý nádeník, měl pověst pilného, ale chudého mladíka. Žil se svou matkou v nuzných podmínkách, a přestože se snažil, nikdy si nevydělal dost na to, aby ji mohl pořádně zabezpečit. Katka byla dobrosrdečná dívka, a když se o jejich trápení dozvěděla, uprosila svého otce, aby Tomeše přijal do huti. Správce nakonec svolil, a tak Tomeš začal pracovat ve sklárně. Zpočátku byl pilný a vděčný za příležitost. Jeho práce mu přinášela slušný výdělek, ale bohužel, jak se často stává, peníze začaly Tomeše měnit.

Brzy si začal více všímat hospody než práce. Hrával karty s pochybnými kumpány, a to málo, co vydělal, hned prohrál. Jeho matka trpěla, ale Tomeš byl zaslepený svou vášní pro hazard. Katka se za něj stále přimlouvala, aby jej otec z huti nevyhodil, ale ani její snahy ho nezměnily.

Jednoho dne se Katka těšila na příchod Jindřicha s penězi na výplaty, jako každý měsíc. V huti byla atmosféra uvolněná, protože se právě opravovala pec a dělníci čekali na výplaty, zpívali a bavili se. Avšak Jindřich stále nepřicházel. Hodina výplaty minula a ve sklárně zavládla nejistota. Schubert poslal několik dělníků, aby se mu vydali naproti do lesa, protože v těch dobách nebylo nebezpečí v lesích nic neobvyklého.

Když se dělníci vrátili, jejich tváře byly zbledlé hrůzou. Ve dveřích sklárny se rozlétli s děsivou zprávou: "Hospodáři, Jindřich leží u studánky v krvi a není mu již pomoci!" Katka, která stála poblíž, když to uslyšela, vykřikla a omdlela.

Schubert a ostatní se vypravili k Mordýřské studánce, jak se jí později začalo říkat. Jindřichovo tělo leželo bez života, zasaženo tvrdou ranou do hlavy a jeho váček s výplatami byl pryč. Smutek a zoufalství se rozlilo nad Huti jako temný mrak.

Po pohřbu, na který přišli lidé z celého okolí, začali drábové pátrat po vrahovi. Podezření padlo i na Tomeše, protože jeho pověst byla v té době už dost pošramocená. Ale neměli důkazy, které by ho usvědčily, a tak ho pustili na svobodu.

Katka se z této ztráty nemohla vzpamatovat. Byla dlouho nemocná, a když se jí konečně trochu ulevilo, chodila ke hrobu svého milého a truchlila. Jednoho dne k ní přistoupila stará bylinkářka Lissa, která žila v lesích, a zeptala se jí, zda ví, kdo Jindřicha zabil. Katka zavrtěla hlavou a začala plakat. Lissa jí poté řekla, že měla v noci vidění u Mordýřské studánky. Viděla ve studánce obraz vraha, a tím nebyl nikdo jiný než Tomeš.

Katka tomu nemohla uvěřit. Jak mohl někdo, komu tolik pomohla, zavraždit člověka, kterého milovala? Celou noc proplakala. Ale další den se pravda ukázala. Tomeše našli oběšeného v lese. Tíživé svědomí ho přemohlo, a tak si sám vzal život. Vedle jeho těla našli Jindřichův váček, ještě se zbytky peněz, které nestačil prohrát v kartách.

Od těch dob se Mordýřská studánka stala místem, kde se lidé zastavovali, aby si připomněli tragédii, která zde kdysi stála životy dvou mladých lidí – jednoho z lásky, druhého z chamtivosti a zrady.

Pokud byste chtěli navštívit místo dávného neštěstí, doporučujeme vám výlet Puštíkova cesta okolo Huti (delší), který vede právě okolo Mordýřské studánky. 

Místo dávné tragédie dnes...